Rozeznění

Atmosféru Lidic přiblíží audiodrama

Návštěvník Lidic během procházky pietním územím vyslechne audiodrama inspirované životem vesnice před tragickou událostí.
V recepci muzea si vypůjčí upravený mobilní telefon se sluchátky a vydá se do prázdného údolí, kde stávaly Lidice. Telefon jako přehrávač automaticky vybírá, spouští a mixuje jednotlivé části nahrávky podle toho, kde se posluchač právě nachází. Audiodrama je interaktivní, konečná podoba zážitku záleží na trase návštěvníka v lokalitě. Posluchač je motivován, aby objevoval detaily krajiny a hledal vizuálně místa, ke kterým se jednotlivé příběhy prostorově vážou - například kde býval mlýn, hospoda, rybník nebo kostel.  Záleží na každém hledači, kolik původních obyvatel potká, která zákoutí vesnice zaslechne... Přístroje nevyžadují obsluhu, pracují samy. Stačí jen chodit, hledat a poslouchat...
Poprvé návštěvníci audiodrama uslyší 8. června 2012.

Pro lepší představu si ZDE můžete prohlédnout grafické znázornění technologie.

Proč zrovna Lidice?

Protože jsme přesvědčeni, že význam mnohovrstevnatého lidického příběhu zůstává i po 70 letech v různých ohledech aktuální.
Lidice jsou spojeny s nacistickým terorem, jejich připomínáním chceme upozornit na nebezpečí neonacismu, neofašismu a dalších extremistických hnutí. Z dnešních pesimistických ekonomických zpráv se snadno může zrodit nový extremismus.
Lidice chápeme i jako připomenutí doby, kdy Evropu decimovala 2. světová válka a situace byla o mnoho dramatičtější než dnes, v době celosvětové ekonomické stagnace. Lidické audiodrama zobrazí tradiční život venkovského společenství (s jeho klady i zápory), které bylo zároveň modelem ekonomické soběstačnosti.
Lidice jsou také symbolem nevinných obětí odboje a mají vztah k tématu vlastenectví.
S ohledem na nečekanost hrozby, která na obyvatele Lidic dopadla, si uvědomujeme, že „Lidice“ se i v dnešním světě opakují. Někdy jsou to podobně rozsáhlé tragédie, jindy mají rozměr spíše individuální, nicméně všechny tyto příběhy jsou si podobné: v nečekanosti, neodvratnosti nebezpečí a v nepřipravenosti jeho obětí. V destrukci lidského řádu, který se tisíce let společným úsilím vytvářel, a náhle v okamžiku zaniká.
Lidické téma bylo v letech komunismu zneužito oficiální propagandou a v důsledku toho je k němu česká veřejnost z velké části lhostejná, nebo ho dokonce přijímá s nedůvěrou. Mládež poznává Lidice jako školní učivo, k němuž si nevytváří osobní vztah. V rámci projektu proto chceme Lidice očistit ho od nánosů klišé.

Při studiu pramenů jsme zjistili, že obraz Lidic má ještě mnoho neznámých odstínů a barev. Rozhodli jsme se opustit tradiční zobrazení a nevyprávět o dramatických událostech z 9. a 10. června 1942, a naopak ponořit se do každodenního života, který tragédii předcházel. Interaktivní umělecká forma díla bude mnohem přístupnější než klasické formy naučných expozic, zejména pro mladé návštěvníky.